Proč má masové propouštění větší souvislost s technologií než s pandemií?

"Je pravda, že potomci boháčů a králů se mohou dokonale naučit pouze jízdě na koni, ale ničemu jinému, neboť ve školách jim svým vychvalováním podkuřuje učitel, při zápasu jim úmyslně podléhá soupeř: jen kůň, který neví a nerozlišuje, kdo je boháč a kdo chuďas, shodí vždy jen ty, kteří neumějí jezdit."

- Plútarchos, spisovatel, historik a filozof, autor historických a moralistických děl (asi 46, Chaironeia – asi 127, Delfy)

Z kompletního množství 2,7 bilionu fotografií pořízených od prvního snímku rušné pařížské ulice v roce 1838, bylo celých 10 procent pořízeno až v roce 2012.¹ Donedávna byla většina fotografií analogová a vytvořená pomocí halogenidů stříbra a dalších chemikálií. Analogová fotografie však dosáhla svého vrcholu v roce 2000.²

Dnes má více než 3,5 miliardy lidí digitální fotoaparát a naprostá většina fotografií je proto digitální.³ Následky jsou ohromné. Dnes podle všech odhadů pořídíme během dvou minut víc fotografií než v celém devatenáctém století.⁴ Nahráváme lidi a mapujeme životní události tak podrobně a často jako nikdy předtím a sdílíme je snáze a s větším množstvím lidí než kdykoli v minulosti.

I když digitalizace výrazně napomohla k navýšení množství fotografií a k jejich pohodlnému pořizování, významně také změnila ekonomiku, která s výrobou a distribucí fotografií souvisí.

Tým Instagramu čítající pouhých patnáct lidí vytvořil jednoduchou aplikaci, kterou používá 130 miliónů zákazníků ke sdílení zhruba šestnácti miliard fotografií (a neustále přibývají další)⁵. Po patnácti měsících od založení společnosti ji koupil Facebook za více než 1 miliardu dolarů. Samotný Facebook v roce 2012 dosáhl počtu jedné miliardy uživatelů. Měl zhruba 4600 zaměstnanců,⁶ mezi nimiž bylo maximálně 1000 inženýrů.⁷

Porovnejme tato čísla s gigantem éry ještě před digitální fotografií, s firmou Kodak, která pomáhala svým zákazníkům sdílet miliardy fotografií. Kodak v podobném období zaměstnával 145.300 lidí, přičemž jedna třetina z nich pracovala ve městě Rochester ve státu New York. Nepřímo tato firma zaměstnávala tisíce dalších lidí v rámci rozsáhlého dodavatelského řetězce a maloobchodních distribučních kanálů.

Od svého založení v roce 1880 Kodak učinil ze svého zakladatele George Eastmana bohatého muže, ale zároveň vytvořil pracovní příležitosti pro několik generací lidí ve střední třídě a významnou část bohatství ve městě Rochester.

O 132 let později, pár měsíců před akvizicí Instagramu Facebookem, vyhlásil Kodak bankrot.⁸ Fotografie získala obrovskou popularitu. Dneska uživatelé nahrají při nulových nákladech na Facebook každý rok sedmdesát miliard fotografií a ještě více jich sdílejí přes digitální služby, jakou je například Flickr. Všechny tyto fotografie jsou digitální a stovky tisíc lidí, kteří se živili výrobou fotografického papíru a chemikálií pro vytváření fotografií, už dnes nepotřebujeme.

V digitální době si musíme najít nějaký jiný způsob obživy.

Evoluce fotografie je dokladem hojnosti digitálního věku, prvního velkého ekonomického důsledku exponenciálního, digitálního, kombinatorického růstu, ke kterému dnes dochází. Druhým následkem je rozpětí, které označuje velké a stále rostoucí rozdíly mezi lidmi, co se týče příjmů, majetku a dalších životních okolností. Vytvořili jsme záplavu fotografií a nasdíleli jsme téměř čtyři sta miliard „kodakovských momentek“ několika pouhými kliknutími myši nebo dokonce poklepáními na displej.

Firmy jako Instagram a Facebook zaměstnávají pouze zlomek lidí, které v minulosti potřeboval zaměstnat Kodak. Facebook má mnohokrát větší tržní hodnotu, než měl kdy Kodak. Nejméně ze sedmi lidí učinil Facebook miliardáře (a každý z nich má mnohokrát vyšší čisté jmění, než kdy měl George Eastman). Přechod z analogové k digitální fotografii přinesl hojnost v množství digitálních fotografií a dalšího zboží, ale navíc přispěl k rozdělení příjmů, které má v současnosti větší rozpětí než kdy předtím.

Fotografie není jediným příkladem tohoto přechodu. Podobné příběhy se vyprávějí a budou vyprávět o hudbě a médiích, o financích a vydavatelství, o maloobchodu, distribuci, službách a výrobě.

Technický pokrok vnáší do téměř všech odvětví bezpříkladnou hojnost.

Získáváme více bohatství při menším objemu práce a minimálně v našem současném hospodářském systému bude mít tento pokrok obrovský vliv na rozložení příjmů a bohatství. Kdyby se práce, kterou člověk vykoná za hodinu, dala nahradit strojem, který ji vykoná za hodinu za jedno euro, potom by zaměstnavatel za takovou práci nenabídl více než jedno euro, protože by mu šlo o maximální navýšení zisku.

V systému svobodného trhu musí takový dělník přijmout mzdu jedno euro za hodinu nebo si najít jiný způsob obživy. A platí to i naopak – když se člověku podaří najít nový způsob využití znalostí, talentu a dovedností u jednoho milionu nových zákazníků nabytých pomocí digitálních technologií, může získat milionkrát více, než by bylo možné jinak. Teorie i data poukazují na to, že tato kombinace hojnosti a rozpětí není náhodná.

Technický pokrok, zejména v oblasti digitálních technologií, pohání dříve nevídané přerozdělování majetku a příjmů. Digitální technologie mohou velice levně reprodukovat cenné myšlenky, poznatky a inovace. Tím ve společnosti vzniká hojnost a bohatství pro inovátory, ale snižuje se tím poptávka po dříve důležitých druzích práce, což může mnoho lidí připravit o příjmy.

Kombinace hojnosti a rozpětí zpochybňuje dva obvyklé, i když protikladné světonázory. Podle jednoho z těchto názorů technický pokrok vždy zvyšuje příjmy. Podle druhého názoru automatizace škodí mzdám dělníků, kteří jsou nahrazováni stroji. V obou z těchto názorů najdeme zrnko pravdy, ale realita je poněkud složitější. Rychlý rozvoj našich digitálních nástrojů vytváří doposud nevídané bohatství, ale neexistuje žádný ekonomický zákon, podle kterého by všichni pracovníci nebo aspoň jejich většina měla mít z těchto počinů užitek.

Mzdy se téměř dvě stě let zvyšovaly společně s produktivitou. Tím vznikl pocit, že technologie nevyhnutelně prospívá všem. Nedávno ale mediány mezd přestaly sledovat produktivitu, a tím potvrdily skutečnost, že toto rozpojení není pouze teoretickou možností, ale také empirickou skutečností naší současné ekonomiky.

Pro pochopení souvislostí si nyní zopakujme některá základní fakta a zůstaňme pro zajímavost u americké ekonomiky.

Je vhodné začít mediánem příjmů/ příjmu osoby s percentilem padesát procent z celkového rozložení příjmů. Rok 1999 byl přelomovým rokem pro skutečný (inflací upravený) příjem mediánové americké domácnosti. V tomto roce dosáhl hodnoty 54.932 dolarů, ale potom začal klesat. V roce 2011 poklesl téměř o deset procent na 50.054 dolarů, přestože celkový HDP dosáhl rekordní hodnoty. I v dalších vyspělých zemích se snížily hlavně platy nekvalifikovaných dělníků.

V roce 2012 vůbec poprvé od Velké hospodářské krize proudila více než polovina celkových příjmů ve Spojených státech k horním deseti procentům Američanů. První jedno procento dostávalo více než 22 procent příjmů a od začátku 80. let se jejich podíl zdvojnásobil. Podíl příjmů, který patří horní setině procenta Američanů, pár tisícům lidí s ročními příjmy vyššími než 11 milionů dolarů, nyní činí 5,5 procenta. Mezi lety 2011 a 2012 se zvýšil více než mezi jakýmikoliv dvěma lety od roku 1927-28.⁹

Zvyšuje se i nerovnoměrnost podle několika dalších metrik.

Zatímco se celková očekávaná délka nadále zvyšuje, očekávaná délka života některých skupin začíná klesat. Podle studie S. Jaye Olshanskyho a jeho kolegů, která vyšla v žurnálu Health Affairs, byla v roce 2008 očekávaná délka života bílé Američanky bez středoškolského vzdělání 73,5 roku. V roce 1990 to bylo 78,5 roku. Očekávaná délka života bílých mužů bez středoškolského vzdělání během tohoto období klesla o tři roky.¹⁰ Nemůžeme se divit, že se v Americe zvedla vlna protestů navzdory tomu, že se začínala sbírat z nedávné světové hospodářské krize. Lidé poukazovali na skutečnost, že ekonomický systém je znevýhodňuje.

Jedni poukazovali na špatné vládnutí a druzí na zneužívání moci v bankovnictví.

Přestože jsou obě témata důležitá, ta nejpodstatnější výzva leží hluboko a má strukturální povahu. Je výsledkem šíření technologií, které řídí ve stále větší míře celou ekonomiku. Typickým příkladem je přechod od využívání služeb lidí k technologiím. Přejde-li jeden podnikatel od používání poradenských služeb k softwaru, který stojí zlomek, získá vysokou přidanou hodnotu za zlomek původních nákladů.

Získá lepší službu za nižší cenu.

Když to znásobíme milionem zákazníků, software vytvořil pro své uživatele vysokou hodnotu, která se ve statistikách HDP vůbec nedá najít. Tvůrce tohoto softwaru si také polepšil, protože se z něj stal miliardář.

Jenže práce a příjmy tisíců poradců jsou v ohrožení.

Tato fakta odráží rozsáhlejší změny v hospodářství. Spotřebitelé jsou na tom lépe a vzniká obrovské bohatství. Příjmy z nových produktů a služeb ale často proudí jen k relativně malé skupině lidí. Poradci obtížně soutěží se stroji, stejně jako kdysi chemici, kteří v devadesátých letech vyráběli z halogenidu stříbra film do fotoaparátu. Technický pokrok může zhoršit jejich situaci, a to nejen ve vztahu k vítězům, ale také ve vztahu k jejich příjmu v době, kdy pracovali se staršími technologiemi.

Z hlediska ekonomie je důležitá skutečnost, že stačí relativně málo vývojářů a designerů k vytvoření a k aktualizaci poradenského softwaru. Jakmile totiž digitalizujeme algoritmy, můžeme je při nulových nákladech reprodukovat a dodávat miliónům uživatelů. Software postupně zaujímá místo v srdci všech odvětví a tento druh produkce a tento typ společnosti se v ekonomice objevuje čím dál častěji.

Co se tedy stane, když tyto příklady vztáhneme na celé hospodářství? Děje se něco velkého? Data říkají, že ano.

Mezi lety 1983 a 2009 lidé ve vyspělých zemích výrazně navýšili své bohatství, protože se zvýšila celková hodnota jejich aktiv. Ekonomové Ed Wolf a Sylvia Allegrettová však podotkli, že spodních 80% (podle rozložení příjmů) ve skutečnosti zažilo snížení svého majetku.¹¹ Pohlédneme-li na ně jako na skupinu, horních 20 procent neobdrželo 100 procent z navýšení, ale více než 100 procent. Jejich zisky nezahrnovaly pouze biliony dolarů nově nabytého majetku, ale i další bohatství, které k nim přešlo od spodních 80 procent. Rozložení bylo také dost zkosené i mezi relativně bohatými lidmi.

Horních 5 procent získalo 80 procent přírůstků ke státnímu bohatství. Horní 1 procento získalo polovinu těchto příjmů a podobně to pokračuje i při dalším dělení. Například podle jednoho z často citovaných příkladů mělo šest dědiců majetku Sama Waltona, který získal po vytvoření Walmartu, větší majetek než spodních 40 procent lidí podle rozložení příjmů v Americe.¹²

To zčásti odráží fakt, že 13.000.000 rodin mělo záporný čistý příjem.

S bohatstvím se změnilo i rozložení příjmů. Horní 1% mezi lety 1979 a 2007 zvýšilo své příjmy o 278% a ve srovnání s nimi lidé ve středu rozložení zvýšili své příjmy o pouhých 35%. Horní 1% mezi lety 2002 a 2007 získalo více než 65% příjmu v Americe. Podle magazínu Forbes čisté jmění nejbohatších čtyř set Američanů dosáhlo v roce 2013 rekordní hodnoty 2 biliony dolarů, takže se od roku 2003 více než zdvojnásobilo.¹³ Toto vše se stalo, přestože medián hodinových mezd se mezi lety 1973 a 2011 celkově téměř nezměnil a rostl o pouhou desetinu procenta za rok.

Medián příjmů byl tak výrazně nižší zejména proto, že narostla nerovnost.

Jen v průběhu posledních pár desetiletí jsme zaznamenali změny daňové politiky, větší zámořskou konkurenci, neustálé vládní plýtvání a vylomeniny na Wall Street. Když se však podíváme na data a výzkum, dojdeme k závěru, že nic z toho není primární příčinou narůstající nerovnosti.¹⁴

Hlavní příčinou je exponenciální, digitální a kombinatorická změna technologie, která podporuje náš ekonomický systém.

Za tímto závěrem stojí i skutečnost, že k podobnému vývoji dochází i ve většině vyspělých zemí. Například ve Švédsku, Finsku, České republice a Německu vzrostla nerovnost příjmů za posledních dvacet až třicet let rychleji než v Americe.¹⁵ Tyto státy začaly s menší nerovností ve svém rozložení příjmů a nějakou dobu v nich byla menší nerovnost než v Americe, ale vývojový trend, který za změnou stojí, je podobný napříč celým světem a ve výrazně odlišných institucích, vládních politikách a kulturách.

Tyto strukturální ekonomické změny vytvořily tři dvojice vítězů a poražených, které se vzájemně překrývají. Výsledkem toho nerostou výřezy v ekonomickém koláči pro každého.

V prvních dvou skupinách vítězů jsou lidé, kteří nashromáždili významné množství správných dlouhodobých aktiv. Může jít o jiný než lidský kapitál (například vybavení, duševní vlastnictví nebo finanční aktiva) nebo o lidský kapitál (výcvik, vzdělání, zkušenosti a dovednosti). Lidský kapitál je aktivem, stejně jako ostatní druhy kapitálu a toto aktivum může vytvářet příjem.

Dobře vyškolený instalatér si může za rok vydělat více peněz než nekvalifikovaný pracovník, přestože oba odpracují stejné množství hodin. Třetí skupinu vítězů tvoří hvězdy mezi námi, které mají výjimečné nadání – nebo štěstí. Digitální technologie mají ve všech skupinách tendence zvyšovat ekonomické výnosy vítězů, zatímco ostatní nejsou tak důležití, a tím pádem dostávají menší odměnu.

Celkový zisk vítězů je větší než celkové ztráty všech ostatních.

To jednoduše poukazuje na skutečnost, že produktivita a celkový příjem se v celkovém hospodářství zvyšují. Tyto dobré zprávy však neposkytují moc útěchy těm, kteří zůstávají pozadu. V některých případech se zisk (nehledě na to, jak je velký) soustředí kolem relativně malé skupiny vítězů a většina lidí je na tom následně hůř než dřív. Abychom si to opět ukázali v souvislostech, ukážeme si to v modelech.

Nejzákladnější model, který ekonomové používají k vysvětlení vlivu technologie, pohlíží na technologii jako na násobitele všeho ostatního, jenž rovnoměrně zvyšuje celkovou produktivitu pro všechny.¹⁶ Tento model se dá popsat matematickými rovnicemi. Používá se ve výuce úvodů do ekonomie a představuje základ pro společnou, a až donedávna rozumnou, představu, že příval technického pokroku zvedne všechny lodě a zvýší produktivitu všech pracovníků, a tím i jejich hodnotu. S technologickým násobitelem dokáže hospodářství vytvořit každý rok větší objem výroby při stejném objemu zdrojů, a to včetně práce. Práce je v základním modelu ve stejné míře ovlivněna technologií, což znamená, že každá hodina práce vytváří větší hodnotu než dříve.

Další lehce složitější model připouští možnost, že technologie nemusí ovlivňovat všechny zdroje stejně, ale je spíše vychýlená ve prospěch některých z nich a zaujatá proti ostatním. Konkrétně v posledních letech různé technologie, například software na zpracování mezd, automatizace tovární výroby, počítačem řízené stroje, automatizované řízení zásob a zpracování textu, začaly být používány k běžným činnostem a začaly tak nahrazovat pracovníky v administrativních oborech, ve výrobních prostorách a při opakujícím se zpracování informací.

Oproti tomu big data a analytika, vysokorychlostní komunikace a rychlé prototypování umocnily přínos abstraktnějšího myšlení a uvažování na základě dat a zvýšili hodnotu lidí s vhodnými technickými, tvůrčími nebo návrhářskými dovednostmi.

Celkovým výsledkem je snížení poptávky po méně kvalifikovaných pracovnících a zvýšení poptávky po kvalifikovaných pracovnících.

David Autor, Lawrence Katz a Alan Krueger, Frank Levy a Richard Murnane, Daron Acemoglu a mnoho dalších ekonomů tento trend zdokumentovali v několika desítkách podrobných studií.¹⁷ Nazývají ho technickou změnou zaměřenou na dovednosti (skill-biased technical change). Před rokem 1973 všichni američtí pracující zažívali rychlý nárůst mzdy.

Rostoucí produktivita zvýšila příjmy všech lidí nehledě na jejich úroveň vzdělání.

Pak přišla rozsáhlá ropná krize a recese v 70. letech, která převrátila zisky všech skupin. Na začátku 80. let lidem s vysokoškolským titulem začaly opět růst příjmy. Pracovníkům s postgraduálními tituly se dařilo obzvlášť dobře. Pracovníci bez titulů se mezitím ocitli na mnohem méně atraktivním trhu. Jejich mzdy stagnovaly, a v případě lidí bez dokončeného středoškolského vzdělání dokonce klesly.¹⁸

Není náhoda, že revoluce osobních počítačů začala právě na začátku 80. let. Osobní počítač byl v roce 1982 „strojem roku“ týdeníku Time.

Ekonomické aspekty tohoto příběhu jsou ještě viditelnější, když vezmeme v potaz, že počet absolventů vysokých škol v tomto období rychle rostl. Počet lidí zapsaných na vysokou školu se mezi lety 1960 a 1980 nejméně zdvojnásobil.¹⁹ Jinými slovy došlo k velkému nárůstu vzdělaných pracovníků. Větší nabídka obvykle vede ke snížení cen. V tomto případě by tak přísun absolventů vysokých škol snížil jejich relativní mzdy, ale nestalo se tak.

Kombinace vyšší mzdy navzdory rostoucí nabídce může znamenat pouze to, že relativní poptávka po kvalifikovaných pracovnících se zvýšila ještě rychleji než nabídka. Poptávka po činnostech, které by mohli dělat lidé bez vzdělání, klesla tak rychle, že vznikl nadbytek takových pracovníků navzdory tomu, že se jejich řady ztenčovaly. Nedostatek poptávky po nekvalifikovaných pracovnících vedl k tomu, že mzdy u tohoto typu dělníků pokračovaly v poklesu. A vzhledem k tomu, že většina lidí s minimálním vzděláním již měla nejnižší mzdy, tato změna jen zvýšila celkovou nerovnost příjmů.

Přestože občas dojde k nahrazení člověka strojem, širší reorganizace obchodního světa mohla být dokonce významnější cestou pro změnu zaměřenou na dovednosti.

Tim Bresnahan ze Stanfordovy univerzity, Lorin Hitt z Univerzity v Pensylvánii a Shinkyu Yang z MIT ve svém výzkumu zjistili, že společnosti používají digitální technologie k reorganizaci rozhodovacích orgánů, systémů pobídek, informačních toků, náborových systémů a dalších aspektů jejich správních a organizačních procesů.²⁰ Tento společný vynález organizace a technologie výrazně zvýšil produktivitu, navíc ale vyžadoval zapojení spíše vzdělanějších pracovníků a obvykle snižoval poptávku po méně kvalifikovaných pracovnících.

Tato reorganizace výroby ovlivnila lidi, kteří pracovali přímo s počítači, a zároveň i pracovníky, kteří na první pohled s technologií neměli nic společného. Například by návrhářka s citem pro styl mohla být předmětem vyšší poptávky ve firmách s flexibilními výrobními technologiemi, které se tak rychle přizpůsobují nejnovějším trendům. Prodejce letenek by oproti tomu mohl zjistit, že ho nahradila webová stránka, kterou nikdy nevyužil a ani o ní neslyšel.

Ze studie vyplývá, že ve zkoumaných odvětvích bylo každé euro počítačového kapitálu katalyzátorem pro více než deset dalších eur komplementárních investic do „organizačního kapitálu“ nebo do školení, náboru a přepracování obchodních procesů.²¹ Reorganizace často eliminuje spoustu rutinních činností, například opakované zadávání zakázek. Vytváří tím zbývající sadu úkolů, které vyžadují poměrně více úsudku, dovedností a kvalifikací.

Firmy s největšími investicemi do IT typicky prováděly ty největší organizační změny a obvykle trvalo pět až sedm let, než se dočkaly výhod plného výkonu.²² Tyto společnosti měly největší poměr poptávky po kvalifikovaných pracovnících ve vztahu k počtu poptávaných nekvalifikovaných.²³ Prodlevy odpovídaly času, který manažeři a pracovníci potřebovali ke zjištění nových způsobů využití technologie.

To znamená, že nejlepší způsob využití nových technologií nespočívá v prostém nahrazení dělníka strojem, ale v restrukturalizaci procesu.

Dochází tedy k vyřazení některých pracovníků (obvykle těch méně kvalifikovaných nebo příliš drahých) z výrobního procesu a k posílení jiných (obvykle těch s vyšším vzděláním, kvalifikacemi a nižšími nároky).

Řešením, jak podpořit méně kvalifikované pracovníky, je posílit jejich kvalifikaci v restrukturalizovaném technologickém procesu.

Podíváme-li se na všechna tato data naší národní optikou, týká se možné propouštění velkého množství lidí i naší země. Podobné propouštění však může mít velký dopad na fungování celé naší ekonomiky. S tím vším, co již nyní víme, je proto zcela logické, že je vhodné podporovat taková řešení, která tuto situaci narovnají tak, že z ní v ideálním případě vytvoří výhodu.

Schopnost našeho národa spojit se v těžkých časech, přináší v případě restrukturalizace technologických procesů našemu státu významnou výhodu a našim lidem perspektivní budoucnost.

Jak jsme si již v tomto článku jednou řekli, technický pokrok, zejména v oblasti digitálních technologií, pohání dříve nevídané přerozdělování majetků a příjmů. Digitální technologie mohou velice levně reprodukovat cenné myšlenky, poznatky a inovace. Tím vzniká hojnost pro společnost a bohatství pro inovátory, ale snižuje se tím poptávka po dříve důležitých druzích práce, což může připravit mnoho lidí o příjmy. V těchto situacích mají lidé často tendence poukazovat na skutečnost, že je ekonomický systém znevýhodňuje.

Jedni poukazují na špatné vládnutí a druzí na zneužívání moci v bankovnictví.

Přestože jsou obě témata důležitá, ta nejpodstatnější výzva leží hluboko a má strukturální povahu. Je výsledkem šíření technologií, které ve stále větší míře řídí ekonomiku. Typický je přechod od využívání služeb lidí k technologiím. Přejde-li jeden podnikatel od používání poradenských služeb k softwaru, který stojí zlomek, získá vysokou přidanou hodnotu za zlomek původních nákladů. Získá lepší službu za nižší cenu. Když to znásobíme milionem zákazníků, software vytvořil pro své uživatele vysokou hodnotu. Tvůrce tohoto softwaru si také polepšil, protože se z něj stal miliardář.

Ale práce a příjmy tisíců poradců jsou v ohrožení.

Spotřebitelé jsou na tom lépe a vzniká obrovské bohatství, ale příjmy z nových produktů a služeb často proudí jen k relativně malé skupině lidí. Poradci obtížně soutěží se stroji, stejně jako chemici, kteří v devadesátých letech vyráběli z halogenidu stříbra film do fotoaparátu. Technický pokrok zhoršuje jejich situaci ve vztahu k jejich příjmu v době, kdy pracovali se staršími technologiemi.

Pokud se však tvůrce softwaru dělí o příjmy s poradci podporovanými vládou a bankami, vzniká efektivní symbióza národního technologického růstu motivovaného potřebou restrukturalizace a zvyšováním kvalifikace.

Spolupodílnictví technologických systémů je beze sporu tématem dneška, tématem, které otvírá dveře na nové trhy sdílené ekonomiky. Monetizace nových technologických nástrojů je pak sdíleným příjmem budoucnosti, jež je přirozeně vytvářen, doporučován a distribuován lidmi, kteří si při jejich využívání současně zvyšují kvalifikaci v novém a transparentním online prostředí.

Tímto řešením získává stát, ti jež jej řídí, posiluje se důvěra v nové služby moderního bankovnictví, a to vše přechází do srozumitelné národní vize zaměřené na cíl získat významné postavení spojené s poskytováním technologických služeb, jak své zemi, tak v dalších zemích v EU.

Prvním takovým systémem, jenž se o sdílený příjem v naší zemi dělí transparentně, je XIXOIO. Příjem XIXOIO je vázán k digitálnímu aktivu, kterým je Token XIX. Držitel Tokenu XIX se stává spolupodílníkem participujícím na technologickém růstu celého ekosystému XIXOIO.

Token XIX získáte ZDE.

 

Rejstřík

1. Jonathan Good, „How Many Photos Have Ever Been Taken?“, 1000memories, 15. Září 2011, https://fstoppers.com/other/stats-how-many-photos-have-ever-been-taken-5173
2. Ibid.
3. Tomi Ahonen, „Celebrating 30 Years of Mobile Phones, Thank You NTT Japan“, Communities Dominate Brands, 13. Listopadu 2009, http://communities-dominate.blogs.com/brands/2009/11/celebrating-30-years-of-mobile-phones-than-you-ntt-of-japan.html
4. Good, „How Many Photos Have Ever Been Taken?“.
5. Craig Smith, „By The Numbers: 12 Interesting Instagram Stats“, Digital Marketing Ramblings..., http://expandedramblings.com/index.php/important-instagram-stats
6. Leena Raoová, „Facebook will Grow Headcount Quickly In 2013 To Develop Money-Making Products, Total Expenses Will Jump By 50 Percent“, Tech Crunch, http://techcrunch.com/2013/01/30/zuck-facebook-will-grow-headcount-quickly-in-2013-to-develop-future-money-making-products
7. Brad Stone a Ashlee Vance, „Facebook’s Next Billion:A Q&A With Mark Zuckerberg“, Bloomberg Businessweek, http://www.businessweek.com/articles/2012-10-04/facebooks-next-billion-a-q-and-a-with-mark-zuckerberg
8. „Kodak’s Growth and Decline: A Timeline“, Rochester Business Journal, http://www.rbj.net/print_article.asp?aID=190078
9. Podle analýzy daňových přiznání v roce 2006 ve Spojených státech sestavené Emmanuelem Saezem z Kalifornské univerzity v Berkeley.
10. Oproti tomu průměrná délka života u mužů a žen s vyšším než středním vzděláním během tohoto období vzrostla.
11. Sylvia Allegretto, „The State of Working America’s Wealth, 2011“, Briefing Paper No. 292, Economic Policy Institute, Washington, D.C.
12. Viz například Josh Bivens, „Inequality, Exhibit A: Walmart and the Wealth of American Families“, Working Economics, Economic Policy Institute blog, http://www.epi.org/blog/inequality-exhibit-wal-mart-wealth-american
13. Luisa Kroll, „Inside the 2013 Forbes 400: Facts and Figures On America’s Richest“, Forbes, 16. Září 2013, http://www.forbes.com/sites/luisakroll/2013/09/16/inside-the-2013-forbes-400-facts-and-figures-on-americas-richest
14. Zhruba jedna třetina rozdílu odrážela technické rozdíly ve způsobu, kterým se počítají vstupní ceny při výpočtech produktivity oproti spotřebním cenám použitým ve výpočtu příjmů. Zhruba 12% navíc způsobil růst neplatových benefitů, jako je například zdravotní péče. Viz Lawrence Mishel, „The Wedges between Productivity and Median Compensation Growth“, Economic Policy Institute, http://www.epi.org/publication/ib330-productivity-vs-compensation. Když se podíváme na příjem domácností, zjistíme, že zhruba 20% poklesu vyplývá ze skutečnosti, že domácnosti jsou o něco menší, než bývaly před třiceti lety.
15. Data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ukazují, že nerovnost příjmů se zvětšila v sedmnácti z dvaceti dvou států včetně Mexika, Spojených států, Izraele, Velké Británie, Itálie, Austrálie, Nového Zélandu, Japonska, Kanady, Německa, Nizozemska, Lucemburska, Finska, Švédska, České republiky, Norska a Dánska. Viz „An Overview of Growing Income Inequalities in the OECD Countries: Main Findings“, od OECD, 2011, http://www.oecd.org/social/soc/49499779.pdf
16. Viz například Robert M. Solow, „Technical Change and the Aggregate Production Function“, Review of Economics and Statistics 39, no.3 (1957): 312-320, doi:10.2307/1926047
17. Viz David H. Autor, Lawrence F. Katz a Alan B. Krueger, „Computing Inequality: Have Computers Changed the Labor Market?“, Working Paper (National Bureau of Economic Research, březen 1997), http://www.nberg.org/papers/w5956 , F. Levy a R. J. Murnane, The New Division of Labor: How Computers Are Creating the Next Job Market (Princeton, NJ: Princeton University Press, 2012), D. Autor, „The Polarization of Job Opportunities in the U.S. Labor Market“, The Brookings Institution, http://www.brookings.edu/research/papers/2010/04/jobs-autor, a Daron Acemoglu a David Autor, „Skills, Tasks and Technologies: Implications for Employment and Earnings“, Working Paper (National Bureau of Economic Research, http://www.nber.org/papers/w16082
18. Daron Acemoglu a David Autor, „Skills, Tasks and Technologies: Implications for Employment and Earnings“, Handbook of Labor Economics 4: 1043 – 1171
19. Viz „Digest of Education Statistics, 1999“, National Center for Education Statistic, http://nces.ed.gov/programs/digest/d99/d99t187.asp
20. Viz T. F. Bresnahan, E. Brynjolfsson a L. M. Hitt, „Information Technology, Workplace Organization, and the Demand for Skilled Labor: Firm-level Evidence“, Quarterly Journal od Economics, 117, no. 1: 339 – 376. Viz rovněž E. Brynjolfsson, L. M. Hitt a S. Yang, „Intangible Assets: Computers and Organizational Capital“, Brookings Papers on Economic Activity, str. 137 – 198.
21. Viz. Brynjolfsson, Hitt a Yang, „Intangible Assets: Computers and Organizational Capital“, a Erik Brynsolfsson, David Fitoussi a Lorin Hitt,“The IT Iceberg: Measuring the Tangible and Intangible Computing Assets“, Working Paper (říjen 2004)
22. E. Brynjolfsson a L. M. Hitt, „Computing Productivity: Firm-level Evidence“, Review of Economics and Statistics 8, no.4: 793 – 808
23. Timothy F. Bresnahan, Erik Brynjolfsson a Lorin M. Hitt, „Information Technology, Workplace Organization, and the Demand for Skilled Labor: Firm-Level Evidence“, Quarterly Journal of Economics 117, no.1: 339 – 376, doi: 10.1162/003355302753399526.